Jan Křtitel a Ježíš
31. 8. 2009
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících:
"Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." Matouš 11:2-6
Pozval nás jeden živý sbor, abychom jim pomohli opět „rozjet“ evangelizace venku. Tuto službu už dělali před několika lety, ale pak v chození ven ustali a teď chtěli nový impuls. Chtěli (někteří) znovu začít chodit mezi lidi ne jen jako jednotlivci, ale jako církev. Přijeli jsme rádi a sdíleli jsme Boží slovo a Boží lásku. Nejde o metody nebo způsoby, jde o to, kde je naše srdce, zda jsme poslušni Božímu slovu nebo tradicím a programům. Jde o to zda naše víra má skutky. Věřím, že jsme společně měli dobrý čas venku i v církvi. Při společných modlitbách jsem jasně slyšela Janovu otázku.. Jako by si naši bratři a sestry kladli tuto otázku o nás.
Jste to vy, nebo máme čekat někoho jiného?
Otázka mi zněla tak silně v uších jako by byla vyslovena nahlas a já se musela smát. Ne nečekejte jiného, nikdo jiný už nepřijde. Ježíš Kristus už přišel a po něm mnozí jeho služebníci. Už není třeba čekat někoho jiného. Koho? Nějakého dalšího Božího služebníka, který zažil ve službě Pánu zázraky a divy? Nějakého Božího supermana? A co by bylo kdyby přišel a sloužil vám? Přijali by jste od něj nějaké mimořádné dary nebo pomazání a pak by jste dělali to, co jste měli dělat vždycky? Ne nečekejte už nikoho jiného. My jsme sice v naší službě zatím neviděli dorůstat končetiny a vstávat lidi z mrtvých, ale chudým zvěstujeme evangelium. V některých vesnicích jsou prázdné návsi a ulice a přece tam máme jít a zvěstovat a šířit evangelium. Poslání je jasné pro všechny křesťany, jděte a kažte evangelium všemu stvoření. Viděli jsme znovuzrození mnohých a někteří sami dnes slouží Pánu. Jednou při naší pochůzce Prahou jsme potkali bratra Bonnkeho. Vyměnili jsme spolu několik srdečných slov. Ne neprosili jsme ho, ať se za nás modlí, prostě jsme si užili setkání od Boha. Druhý den byli evangelizace na Národní třídě a pomazání samo udělalo dílo evangelia, kdy se lidé seběhli a ve skupině, kde byli i celé rodiny, přijímali Ježíše jako svého Pána a Spasitele.
To proč se Boží služebníci sdílí o znameních, divech a zázracích není proto, aby ukázali na sebe, ale aby nám připomněli jak úžasného milujícího a mocného máme Boha i Pána i Ducha svatého. Aby nás povzbudili a vyprovokovali, abychom to dělali my.
Máme čekat jiného? Ne!
Máte to co má Ježíš Kristus, máte Boží slovo, máte Ducha svatého a máte poslání. Šiřte evangelium, kažte evangelium, žijte evangelium, žijte pro evangelium. Nečekejte, že vás nějaký služebník vypudí na pole. Jestli s tebou nepohne Ježíš, ani Boží slovo a Boží duch, pak s tebou nepohne ani Boží superman.
Pojďme do Bible k našemu textu z Mt.11 kapitoly. Jan Křtitel posílá učedníky s otázkou zda li je Ježíš ten, kterého očekává Izrael tedy Boží lid. Víme, že Jan a Ježíš byli příbuzní (Luk.1:36). Nevíme, jestli se Jan a Ježíš setkali před Ježíšovým křtem v Jordánu, ale pokud se nesetkali je pravděpodobné, že Jan od své matky slyšel o událostech, o kterých píše Lukáš v 1. kapitole evangelia, zvláště o setkání Marie s Alžbětou.
V evangeliu podle Jana je zaznamenáno svědectví Jana Křtitele, které přijal od Boha, a to svědectví o tom, že Ježíš je Boží Syn.
Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael." Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Jan 1:29-34
Jan si tedy byl jist kdo je Ježíš. Byl si jist, že je to ten, kterého očekává Izrael a kterému Jan připravuje cestu. Měl svědectví od samotného Boha a sám veřejně dosvědčil, kdo je Ježíš. Ve vězení Jan uslyšel svědectví o činech Kristových var. Ježíšových. A přesto co věděl, zažil i slyšel Jan zapochyboval. Proč tento bezesporu velký prorok a Boží muž pochybuje o Ježíši, zda je to skutečně TEN, který má přijít? Proč pochybuje o sobě, o Božím slovu i svědectví Ducha svatého? Proč Jan přemýšlí o tom, že by měl čekat někoho jiného? Zmýlil se snad Jan? Co ho vedlo k pochybám? Nevíme. Pravděpodobně měl Jan od Ježíše nějaké očekávání, které se nenaplnilo, nebo se nenaplnilo tak jak Jan předpokládal. Očekával, že ho Ježíš vysvobodí z vězení? Očekával, že Ježíš ukončí nadvládu Římanů? Nevíme. Víme jen, že pochyboval. Potřeboval být ujištěn, potřeboval jistotu. Mnozí očekávali a věřili v příchod Mesiáše. Ne jen Jan Křtitel. Ale každý měl o Mesiáši své představy. A naše představy nás často mohou oslepit. To se stalo farizeům. Ježíš jim řekl, že jsou slepí i když říkají vidíme. Hleděli na Mesiáše, hleděli mu do očí, viděli zázraky a přece byli slepí. Neviděli Mesiáše, ale podvodníka. Naše představy nás často mohou i uvěznit, takže nejsme schopni vidět svobodně Boží realitu a Boží jednání, protože jsme v zajetí pochyb svých vlastních představ. Jan z vězení vysílá posly. „Zeptejte se ho.“ Ježíšova odpověď byly jeho skutky. Zvěstujte Janovi co slyšíte a vidíte. Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.
Jak víme, Ježíš Jana z vězení nevysvobodil a Jan byl ve vězení sťat. Pojďme znovu do evangelia podle Matouše teď do 14. kapitoly poté co byl Jan sťat.
Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi. Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. Matouš 14:12-14
Když Ježíš uslyšel zprávu o kruté smrti Jana Křtitele, chtěl být sám. Nepochybuji o tom, že touto zprávou byl zarmoucen. Když je psáno, aby byl sám, rozumím tomu, aby byl sám s Otcem. Aby s ním mohl o samotě rozmlouvat v modlitbě. Jenže místo, aby byl sám uviděl veliký zástup potřebných. Už se ti někdy stalo, že tě něco rozesmutnilo, zklamalo, bolelo a chtěl si být sám? Už se ti někdy stalo, že ti zemřel někdo blízký nebo se stal nějaká tragédie a zdálo se, že ďábel je víc hrozný než Bůh dobrý? Někdy dokonce máme tendence se Boha ptát proč se to stalo a obvinit Boha jak jsi to mohl Bože dopustit? Co udělal Ježíš? Nesoustředil se na své pocity, na to co hrozného ďábel učinil, ale odpověděl ďáblu útokem. Když viděl potřebné bylo mu jich líto. UZDRAVIL NEMOCNÉ. A pak rozmnožil chléb a ryby a tisíce lidí se nasytili.
Když budeme hledět na Ježíše a dělat co dělal On už nemusíme čekat jiného. Nečekej jiného Božího služebníka až přijde k vám do církve a něco s tebou udělá. Nebo ti něco ukáže. Ne. Máš vše co má Ježíš. Ty jdi a dělej to co dělal Ježíš. Nestane se to, když o tom budeš jen mluvit nebo doma přemýšlet nebo v církvi slyšet. Zázraky, divy a znamení se stanou, když ty vyjdeš a budeš zvěstovat evangelium a dělat to co dělal Ježíš. A možná se to nebude dít podle tvých představ nebo podle představ nějakého Božího muže. A možná, že přitom uslyšíš špatné zprávy. A když uslyšíš špatné zprávy udělej to co udělal Ježíš. Pohleď na zástupy a uzdrav je a nasyť Božím slovem.
JSI TO TY NEBO MÁME ČEKAT JINÉHO?