3. příprava na cestu do Nikaragui
18. 3. 2010
Ahoj milovaní, děkujeme vám všem, kteří nás potěšujete zprávami a povzbuzujete ve svých dopisech. Pokud je to možné píšeme vám zprávy krok za krokem.
Včera jsme byli poprvé sami ve městě. Řekli nám ať si nebereme mapu ani batůžek a nic co by budilo pozornost. A ať se snažíme vypadat nenápadně. Jenomže tady ulice nemají názvy. V lepším případě má ulice nějaké číslo, ale často chybí tabulky. Takže se ptáte na cestu a oni vám to popíší podle nějakých budov např. u nemocnice zahnete na východ nějakých 500 metrů a pak druhá ulice západně 200 metrů a třetí blok zase na východ. Ačkoliv rozumím každému slovu, vůbec nerozumím kam máme jít. Navíc jsme se dnes dozvěděli, že každý má jinou míru metru takže je to opravdu složité. Policie je velmi ochotná a poradí. Ostatní také poradí a dají vám k tomu radu, abyste se v centru měli na pozoru, přímo v centru se nachází červená tedy nebezpečná zona. Byli jsme včera koupit jízdenky do Nikaragui. V Nikaragui je orientace ještě neobvyklejší. Místa se určují jakoby na čtverce. 4 čtverce východně od jezera. Tzv. kvadrados, nebo kubítos. Došlo mi, že jsme v zemi indiánů, takže se mluví v obrazech i když se ptáte na cestu. No naučíme se.
Minulý týden jsme navštívili českou ambasádu v Kostarice. Byli jsme se tam představit. I když nás bratr Gerardo vezl autem a několikrát se ptal na cestu, docela dlouho jsme ambasádu hledali. Našli jsme malý domek a přijímací prostor tak asi 2x 2 metry. Paní velvyslankyně nás přijala ochotně. Ačkoliv je tady už 16 let (pokud se nepletu) stále si na maňana nezvykla. Ani na několika hodinovou nedochvilnost. Řikala, počítejte s tím, že vám řeknou, že se něco uskuteční třeba ve čtvrtek, ale neřeknou vám který rok. Ještě, že naši hostitelé jsou v tomto vyjimkou a dodržují časy tak, jak jsme zvyklí. Na paní ambasadorku to udělalo dojem. Také byla ráda a s potěšením přijala, že někdo z Čech přijel požehnat a pomoci v této části světa, aby život byl lepší, jak řekla. Mluvili jsme s ní o Moravských bratrech, kteří tady byli dávno před námi. Dali jsme jí letáček v češtině a malý dárek z Čech. Ona nám vyprávěla jak tu figurka pražského jezulátka „uzdravila“ malé dítě, takže teď ve vesnici nedaleko hlavního města staví kostel pražskému jezulátku. Tož tak je tu známá naše země. Mluvili jsme i o našem pobytu. Ještě více teď zpřísnili pokuty za nedodržení 3 měsíční lhůty volného pobytu. Za každý den navíc je několikadolarová pokuta a plus 50 dolarů obecně. Povolení k pracovnímu pobytu je velmi složité. Je tu jeden manželský pár českých důchodců, kteří tu jsou už 6 let. Koupili si pozemek postavili dům a povolení k pobytu zatím nedostali. Konto v bance nám tady neudělají kvůli praní peněz z obchodu s drogami. Takže buďto to zkusíme založit na někoho z našich přátel, nebo přímo v Nikaragui. Zatím ještě máme hotovost, kterou jsme si přivezli s sebou. Díky Bohu za pohostinnost bratra Gerarda. Ale samozřejmě, že přispíváme na domácnost a výdaje.
Naše cesta do Nikaragui. Původně jsme měli jet společně s Gerardem a byla domluvená i naše cesta na atlantické pobřeží. Ale „nějak“ se to posunulo a cesta se odložila na neurčito. Museli jsme se tedy rozhodnout vzít iniciativu do svých rukou. Protože všechny dokumenty, které jsme tak složitě získávali před odjezdem se musí podat v Managui do konce března. Na nikaragujské ambasádě v Kostarice to nešlo. Takže jsme se rozhodli jet sami. Autobus jede z centra města ve 4 hod ráno a jede 11 hodin. V Managui bychom měli být odpoledne a asi si budeme muset najít nějaký penzion (pokud se nepovede domluvit, že by nám pomohl někdo z Gerardových přátel). V úterý ráno pojedeme na migrační úřad a rádi bychom tam dokumenty podali bez dalších komplikací. Jedná se o naší žádost o pětiletý pobyt. Jinak bychom museli každé 3 měsíce vycestovávat ze země. V Nikaragui musíme zůstat minimálně 3 dny, abychom měli čerstvé razítko při vstupu zpět do Kostariky. Pak tu můžeme být další 3 měsíce. To, že autobus z Kostariky do Managui jede z centra ve 4 ráno mimo jiné znamená vzít si v noci taxík, protože bydlíme cca 15 km od města, nebo se ubytovat v hotelu blízko stanice autobusů. Taxi prý vyjde levněji. Takže oboustranná jízdenka pro nás 2 a taxi to je 100 dolarů +cca 40 dolarů za přechody hranic. 140 dolarů je asi 2700 kč. V Kostarice se platí kolony jednotka 1 colon to znamená jeden Kolumbus. V Nikaragui se platí cordobas. Ubytování v Nikaraguii a taxi v Managuě na migrační úřad (doprava po městě není, jen taxi), a nevíme, jestli zas nebudou nějaké poplatky na migračním. To budou další výdaje. Takže dokumenty odevzdáme na migračním úřadě a budeme čekat 3 měsíce na jejich rozhodnutí. Věříme v zázrak, že nám povolení k pobytu dají. Protože už na české ambasádě nás upozornili, kolik dalších orazítkovaných papírů a doporučení by bylo vhodné mít…Znovu a znovu to předkládáme Bohu, jestli pokračovat v procesu s žádostí v Nikaragui a věříme, že máme pokračovat. Ty 3 čekací měsíce využijeme k návštěvě indiánských rezervací tady v Kostarice. Takže vás tímto prosíme o modlitby. Za ochranu na cestě a moudrost z Ducha svatého. Aby nás na migračním přijali a mohli jsme podat ty dokumenty a abychom nemuseli kvůli zařizování dokumentů nedobrovolně dlouho v Managui zůstávat (placení ubytování atd.)
S pastorem Albertem jsme zatím ve spojení telefonem, ale ještě se nám nepovedlo najít společně čas na shledání. Kdo znáte pastora Hilaria Virga, tak tým z Panamy od H.V. byl teď u Alberta, takže se naše návštěva u Alberta posunula. Povedlo se nám asi 2x přes Skype mluvit s naším pastorem a to je vždy radostné a občerstvující. Taky jsme se zkontaktovali s rodinou a ještě s některými sourozenci v Kristu. Na internetu býváme velmi nepravidelně a někdy jen na chvilku.
Dnes jsme byli v domě Bible. Mají tady tolik formátů Bible a za velmi malou cenu. Dokonce i Bibli v němčině a v domorodých jazycích. Hádejte, měli i českou? Měli. Kralickou v pevné vazbě. Setřeli jsme z ní prach a vzali ji do rukou. Je z roku 1991. Domluvili jsme se, že teď Bible máme, ale ať jí určitě ponechají, pro případ naší potřeby. Byli nadšení, že vůbec někdo se k ní hlásí. Taky jsme nakopírovali 500 letáčků ve španělštině na rozdávání. Lidé letáčky přijímají vděčně a děkují nám za ně. Je to 9 různých letáčků, které jsme si kdysi nechali poslat od bratra Osborna. Sestra Ludmila nám ochotně poslala adresu na společnost v Guatemale, která zdarma rozšiřuje křesťanské letáčky. Věříme, že kontakt využijeme. Ale nejdříve si musíme na poště objednat PO BOX a to bude nejlepší, až budeme vědět, kde se usadíme.
Těšíme se do Nikaragui.
Dnes je sobota 6.3. a ráno jsme zažili malé dobrodružství. Začalo to při snídani. Julieta se rozhodla zničehonic, že umyje plotýnku u sporáku na vaření. Když plotýnku vyndala našla pod ní hadí kůže. Vyděsilo jí to. Takže velmi opatrně Gerardo začal rozebírat sporák. Pod další plotýnkou jsme našli kůži ještě větší. Vypadalo to na rodinku. Začala pátrací akce. Kůže asi nejsou staré jinak by byly spálené. Takže jsme opatrně začali vše rozebírat. Sporák, myčku, odsunuli lednici, rozebrali jsme pohovky, prohlíželi se postele atd. Našli jsme jen malou myšku. To jsme vám nenapsala, že paní velvyslankyně taky mluvila o tom, že je to tu plné hadů. A já jsem si říkala, to je tedy zvláštní, žijeme v horách a ještě jsem žádného neviděla. Takže jsme začali s naší první lekcí. Je potřeba zapínat zavazadla a než dáš někam ruce nebo prsty kam nevidíš, musíš se tam nejdřív podívat.
Posíláme vám díky a ujištění, že jste součástí misie Ježíše Krista ve střední americe.
Marek 10:29 Ježíš říkal: "Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, aby nedostal nyní v tomto období stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný. překlad KMS