Misie, zona río Bocay a Salvador.
10. 1. 2012
Misie, zona río Bocay a Salvador.
Možná si někteří z vás vzpomenou, jak jsme úplně na počátku našeho pobytu v Nikaragui bydleli v areálu biblické univerzity M. Lutera v Managuě. Bydleli jsme v cimrách pro studenty, a pak ve skladu. Bůh je úžasný, a jsme li v Jeho vůli, zpětně můžeme vidět, jak se propojují události. Právě tehdy jsme se seznámili s Dínou, která studovala misijní ročník, a vzniklo mezi námi přátelství. Dína se pak nečekaně rychle vdala do Salvadoru. Její manžel se jmenuje Felix. Nestihli jsme od Felixe zjistit podrobnosti, nevíme, jestli ho ovlivnila Dína. Felix studuje v Salvadoru misijní školu a pro svou praxi si vybral právě zonu Bosawas lid mayangna. Na podzim se ozvala Dína, že by její manžel ještě s jedním bratrem přijeli a rádi pomohli naší misii a podpořili naší práci v zoně. Vše se zorganizovalo oficiálně přes vedoucího misií v zoně, což je náš pastor Juan Solano.
Felix ještě s pastorem Marvinem skutečně přijeli, začátkem prosince. Byli rozhodnuti jet do zony na měsíc. Jejich misijní projekt byl vpodstatě zmapovat situaci ze všech různých úhlů. Dostupnost zony, popsat teritorium mayangna, životní styl, církve i organizace působící v území. Zjistit, kde a proč ještě nejsou evangelické církve. Jakým způsobem v zoně šířit evangelium, jak podpořit církve stávající a založit další. Takto by chtěli zpřístupnit zonu pro další misie a otevřít prostor pro další misijní projekty.
Felix byl velmi ovlivněn našimi fotkami ze zony na našich www. Veřejně dostupných materiálů o zoně jinak moc není. Protože dopisy a zprávy jsou na našich www jen česky, nevěděl nic o naší práci mezi mayangna. Jak už to bývá, logistika jejich misie byla hektická. Tedy byly zmatky při jejich odjezdu i při jejich návratu. Před jejich odjezdem měli málo času být s námi. Takže jsme jim sotva stihli dát základní informace, rady a varování. Zjistili jsme, že byli nepřipravení jak vybavením, tak finančními prostředky. Nebyla to jejich chyba, ale dostali špatné informace. S tím co měli, by pravděpodobně vůbec nevyšli a možná by měli sotva na cestu. Je potřeba pořídit zásoby jídla a mít peníze na nečekané cestovní výdaje. Takže jsme jim finančně pomohli. Využili jsme jejich cesty a dali jim letáček o jménu Ježíš Kristus přeložený do mayangna viz předchozí dopis. Poprosili jsme je, ať zjistí, zda je letáček lidem na řece Bocay srozumitelný. Teprve u nás se dozvěděli, že základní problém křestanů v zoně je, že v jazyce mayangna nepoužívají jméno Ježíše Krista, ale mají ho jako malého otce, tatínečka. Také jsme je poprosili, ať se snaží jet do Puluwas a zjistí v rámci jejich výzkumu co je tam nového a jak se daří těm, kteří s námi odevzdali svůj život Ježíši. Bylo paradoxní, že náš pastor Juan je od návštěvy Puluwas odrazoval, že je to tuze nebezpečné a nakonec jim tedy doporučil, ať tam rozhodně nezůstávají přes noc.
Pro nás bylo slavné Boží svědectví, že přesně po roce našeho misijního pobytu v Puluwas a v Samasce, tam Bůh povolal tyto misionáře ze Salvadoru. Dína a Felix čekají koncem února dětátko, takže i pro Dínu to byla oběť misii. Občas nám volala, protože neměla žádné zprávy o Felixovi a dělala si starosti. Takové to je. Žádná komunikace, žádné zprávy.
Bratři se měli vracet 5 ledna. Jaké bylo naše překvapení, když přijeli 27.12. v noci do Jinotegy. A opět to bylo hektické, protože nás navštívili asi jen na 2 hodiny 28.prosince velmi brzo ráno. Pak už se museli rychle přesouvat do Managui atd. Přijeli živí, Marvin hodně zhubl a nemohl moc mluvit. Felix se málem utopil, byl omlácený od kamenů v řece. Oba byli zdrcení a šokovaní situací mezi tamnějšími křestany. Obecně byli zaskočeni bídou a životními podmínkami. Také byli velmi vyčerpaní a unavení. Říkali nám, že když viděli, jak tam všechno je, že 2 noci proplakali. Navštívili pouze 3 mayangna komunity. Přivezli spoustu materiálů, videa, audio nahrávky, fotografie. Některé z těchto materiálů se nám budou i hodit. Něco nám hned dali a něco pošlou poštou, takže bude potřeba to utřídit a zpracovat.
Když mluvím o situaci mezi tamními křestany, dalo by se to stručně vyjádřit, zmatky, boje, velká nepřehlednost, odpor proti pravdě. Zkrátka džungle. Bratr Cupertíno, který byl náš supervizor a měl na starosti práci AdD (asambleas de Dios) v oblasti v lednu končí. Těžko se za něj hledá náhrada. Nikdo tam nechce jít. Vzhledem k těžkým životním podmínkám a ještě těžším podmínkám, vyznat se v místním zmatku. Kdy jeden na druhého dělá pasti, nedá se nikomu důvěřovat a lež je tak přirozená, že se v ničem nevyznáte. Změnilo se opět i vedení celé autonomní oblasti Bosawas. Jsou to 3 prezidenti, pro řeku Coco, pro Bocay a jeden nad nimi pro všechno. Odmítají poslouchat nikaragujské zákony a opět mají svá pravidla pro vstup a práci v zoně.
Největší církev AdD na Bocayi, která byla v Amaku je v troskách. Ještě za našeho pobytu měla 70 členů. Teď jsou její členové rozprášeni, mnozí v hříchu. Církev v Samasce, kterou pastoruje pastor Fanor a se kterou hlavně spolupracujeme, čelí velkým tlakům a útokům. Naši bratři byli na velmi krátké návštěvě v Puluwas.
Letáčku v mayangna prý údajně lidé nerozumněli. Další problém, ze kterého byli bratři zaskočeni, je nářečí mayangna na řece Bocay. Protože není dostupná psaná forma tohoto nářečí, každý mluví trochu jinak. Znamená to mimo jiné, že 2 se neshodnou na tom jak se co správně řekne. Také se mísí mayangna s miskito a španělštinou. A při tom mnozí nemluví a nerozumí španělsky. Bratři Felix a Marvin přijeli s novým návrhem letáčku. Měl by to být obrázek nebo nákres srozumitelnější než mnoho textu a mělo by to být v mayangna, tak jak jim pomohli 2 místní bratři z Amaku a Peňa blancy. Jakmile Felix letáček zpracuje, pošle nám ho. Takže letáček zůstává v procesu. Jsme moc rádi, že jsme se mohli dozvědět, že poslední překlad od bratra Jotama není vhodný. Nic méně ho nezavrhujeme, protože je potřeba mít více informací, mluvit s více lidmi a ověřit poslední informace co přivezli bratři.
Bratři byli potěšeni, že naše misie učinila průlom, co se týká kázání evangelia v Puluwas, průlom ve zjištění nepoužívání jména Ježíše Krista. Také vyjádřili důvěru naší misii a chtějí se k nám připojit. Chtějí pomoci s letáčkem, se získáváním dalších misionářů pro tuto oblast atd. Felix by pravděpodobně, až dostuduje školu, chtěl misijně sloužit právě mayangna na Bocayi.
Felix a Marvin se vrátili dříve, protože využili příležitosti, že do města plula lodka. Jinak můžete na takovou příležitost čekat i 3 týdny. Takže nemáte záruku datumu návratu. Využili také brzký návrat k tomu, že se mohli dříve vrátit do Salvadoru. Marvin odjel hned, protože v zoně onemocněl.
Dostali jsme vřelé pozvání kázat v misijní škole a v církvi v Salvadoru. Bratři by byli rádi, kdybychom přijeli a svědčili o naší práci na Bocayi. Tedy o tom, co Bůh dělá, když se člověk rozhodne jít. Momentálně pozvání odkládáme, vzhledem k tomu, že Eliška je ještě malá a ted s ní nechceme cestovat. Také bychom museli vědět, že je to Boží vůle, abychom do Salvadoru jeli. Ale můžeme říci, že misie se do Salvadoru rozšířila.
Také nás v prosinci navštívili misionáři z Managua, Carmen a Wiliam. Carmen je ředitelka misijní školy při univerzitě M.Lutera a spolu s manželem Wiliamem mají misijní povolání. Nejdříve chtějí vybudovat misijní centrum v Managuě, jako vysílající zázemí pro nikaragujské misionáře a také by rádi sloužili přímo na misijním poli. Za toto zapojení se s Carmen a Wiliamem jsme také velmi rádi a máme nadějné očekávání růstu Božího díla a Božího království. Carmen a Wiliam také čekají dětátko, v březnu.